Okres Uherské Hradiště

Výhled z vrcholu Velké Javoriny (13. 5. 2005)

Základní údaje: Okres Uherské Hradiště zaujímá území mezi hřebenem Bílých Karpat na jihovýchodě a hřebenem Chřibů na severozápadě po obou březích řeky Moravy, která je rozděluje na menší západní část s Chřiby a částí Kyjovské pahorkatiny a větší východní část s Vizovickou vrchovinou a Bílými Karpaty s nejvyššim vrcholem okresu i jižní Moravy Velkou Javořinou (970 m n. m.). Nejnižší bod okresu je u Uherského Ostrohu ve výšce 172 m n. m. Rozloha: 991,37 km². Mapy.com.

Geologie: Geologicky náleží k flyšovému pásmu vnějších západních Karpat, menší částí k neogenní Vídeňské pánvi. Až na ostrůvky neovulkanitů mezi Bánovem a Starým Hrozenkovem je celé území tvořeno sedimentárními horninami převážně terciérního stáří. Flyšové pásmo tvoří horniny paleogenního stáří, a z nepatrné části i svrchnomezozoického (křídové sedimenty u Hluku). Část Vídeňské pánve na území okresu je velmi mladou strukturou, označovanou jako Hradišťský příkop. Jeho výplň je stáří neogenního a kvartérního. Flyšové vrstvy jsou tvořeny jílovci, pískovci a slepenci, které byly vyvrásněny v magurský příkrov a rozděleny na dvě dílčí jednotky. Račanská jednotka zabírá větší severozápadní část okresu a bělokarpatská menší jihovýchodní část. V mladších třetihorách byl magurský flyš proražen na uherskobrodsku četnými žilami andezitů a alkalických čedičů. Ve střední části okresu, v nivě řeky Moravy, dochází od starších čtvrtohor k ukládáni říčních sedimentů, písků a štěrků o mocnosti několika desítek metrů. Četné jsou i náplavové kužele o mocnosti až 30 m (pískovna u Boršic u Buchlovic). V chladných obdobích starších čtvrtohor se ukládaly zejména ve Vážanské vrchovině, Kudlovické pahorkatině a Hlucké pahorkatině sprašové navátiny o průměrné mocnosti 1–10 m (nejvíce 27,5 m u Boršic u Buchlovic). Místy se spraše střídají s polohami navátého písku (sv. Kudlovic, jv. Modré, mezi Jalubím a Starým Městem).

Půdní poměry: Vyšší části Bílých Karpat a Chřibů jsou pokryty hnědými půdami nenasycenými (kyselými), které přecházejí do nižších poloh pásmem hnědých půd převážně nasycených, místy oglejených. Přechod mezi hnědými půdami Chřibů a naplavenými půdami moravní nivy tvoří hnědozemě na spraších. Půdy Hlucké pahorkatiny jsou rozmanitější. Pásmo hnědozemí na spraších podél nivy Moravy a přítoků je přerušeno klínem černozemí a degradovaných černozemí na jílech, který zasahuje až k Bánovu. Místy jsou ostrůvky hnědých lesních půd, pararendziny, ilimerizované půdy a pseudoglejů. Trvale zamokřené části údolní nivy Moravy daly vznik glejům, místy ostrůvkům lužních půd – černic.

Klima: Průměrná roční teplota se v území pohybuje mezi 7–9 °C podle nadmořské výšky, v nejvyšších polohách Bílých Karpat kolem 6° C. Průměrné roční množství srážek je mezi 590 až 900 mm.

Hydrologické poměry: Hlavním tokem území je řeka Morava, zleva přijímající postupně vody Březnice, Olšavy a Okluky, zprava pak potoků Kudlovického, Jalubského, Salašky, Zlechovského a Dlouhé řeky. V Chřibech pramení říčka Kyjovka (Stupava), ústící později do řeky Dyje v CHKO Soutok. Zvláštností jsou říčky Drietomica a Klanečnice, které zpětnou erozí prořízly masiv Bílých Karpat na slovenskou stranu, kde se vlévají do řeky Váhu. Regulací řeky Moravy vznikla v nivě četná neprůtočná ramena.

Flóra a vegetace: Na území okresu zasahuje šest jednotek fytogeografického členění, z nichž tři náleží obvodu termofytika (jihomoravské úvaly, Bílé Karpaty stepní, jihomoravská pahorkatina) a tři obvodu mezofytika (středomoravské Karpaty, Bílé Karpaty lesní, Zlínské vrchy). V květeně převládají druhy s těžištěm výskytu v celé střední Evropě, kam patří zejména hlavní dřeviny přirozených porostů – buk lesní, dub zimní, javor mléč a klen, lípa srdčitá, olše lepkavá a většina druhů jejich podrostu. Z jihu pronikají do území druhy patřící geoelementu pontickému, subpontickému a submediteránnímu. K nim se přidružují druhy geoelementu jihosibiřského a od severu i geoelementu subboreálního. Původně bylo celé území pokryto lesem. Převažovaly dubohabřiny, méně teplomilné doubravy. V nivách řek rostly lužní lesy, ve vrcholových partiích Chřibů a Bílých Karpat bučiny. V současnosti kryje les asi jednu třetinu rozlohy okresu. Část stávajících lesů je přeměněna na smrkové a borové monokultury. Více jak polovina rozlohy je zemědělsky využívána. Pouze asi na šestině výměry okresu jsou louky a pastviny a pouze na nepatrných zbytcích se zachovala přirozená vegetace vlhkých mezofytních luk (v Bílých Karpatech) a subxerofylních a xerotermních teplých trávníků (Hlucká pahorkatina, Prakšická vrchovina). V nivě řeky Moravy jsou zachovány zbytky vegetace lužních lesů a ve slepých ramenech vegetace stojatých vod.

Fauna: Je zastoupena typickými druhy mírného pásma Karpat a střední Evropy, vázanými na jednotlivé typy vegetace v závislosti na klimatických a geografických podmínkách. Vzhledem k poměrně velké členitosti zde nalézáme jak teplomilné druhy nížin a teplých strání, tak i druhy horské. Druhové bohatství pak rozšiřují druhy pronikající z teplých oblasti Panonika a mediteránní oblasti (kudlanka nábožná, pakudlanka jižní).

Osídlení krajiny: Výhodná poloha při řekách Moravě a Olšavě a příhodné podnebí umožnilo využívat území již od starší doby kamenné, více než před 25 000 lety. Niva řek pak je pravidelně obhospodařována až do dnešní doby. Vyšší polohy začaly být osidlovány a využívány až v období stěhování národů ve středověku, zejména pak v 16. a 17. století. Klučení lesů, vytvoření pastvin, luk a polí bylo příčinou změn ve složeni fauny a flory i šíření druhů bezlesí a kulturních stepí. Do druhové skladby zasáhlo i cílené zavádění nových druhů rostlin a živočichů, následně i chemizace zemědělství a lesnictví, regulace vodních toků, odvodňování atd.

Ochrana přírody a krajiny: Pro ochranu všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí byla v roce 1981 zřízena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Ochrana krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami je zajištěna také v Přírodním parku Chřiby a Přírodním parku Prakšická vrchovina. Na území okresu se nachází celkem 72 maloplošných zvláště chráněných území: 2 národní přírodní rezervace, 17 přírodní rezervací a 53 přírodních památek (viz menu v levém sloupci). Do soustavy Natura 2000 je zahrnuto 25 evropsky významných lokalit. Dále je na území okresu evidováno také 46 památných stromů (jedinců či skupin).

Literatura:

Burešová, M. (2011): Vyhodnocení stavu a návrh péče pro centrální část EVL Chřiby. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a drevařská fakulta, Ústav tvorby a ochrany krajiny. Vedoucí práce: Ing. Jiří Schneider, Ph.D.

Dušek, J. (2008): Významné geologické fenomény Chřibů. – In: Schneider, J. et al. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny: Výzkum a praxe. 1. kolokvium. Modrá. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, s. 44–58. ISBN 978-80-7375-341-2.

Florián, Z., Kadlelík, P., Hrabec, J. et Girgel, M. (2016): Lesy, zelené bohatství Zlínského kraje. – 1. vydání. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 127 s. ISBN 978-80-87833-25-4.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Holuša, O. et. al. (2020): Lesy Karpat České republiky. – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 258 pp. ISBN 978-80-88184-32-4.

Horal, D., Jagoš, B., Resl, K., Uřičář, J., Jongepier, J. W. et Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Horsák, M., Kment, P. et Malenovský, I. (2001): Zajímavé nálezy brouků (Coleoptera) v Bílých Karpatech a jiných oblastech Moravy. Interesting records of beetles (Coleoptera) in the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and other parts of Moravia (Czech Republic). – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 6: 206–210.

Hrabec, J. (2008): Natura 2000 – evropsky významná lokalita Chřiby. – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia, 29.–30. 4. 2008. Modrá. 2008, s. 197–202. ISBN 978-80-7375-193-7.

Hrabec, J. et al. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4.

Hrabec, J. et al. (2013): Přírodní parky Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 194 pp.

Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. Vol. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 524 s.

Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 828 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Jagoš, B. (2015): Lesy v CHKO Bílé Karpaty. – Ochrana přírody 6/2015, s. 2–5.

Jatiová, M. et Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno.

Jongepier, J. W. et Jongepierová, I. (2006): Komentovaný seznam cévnatých rostlin Bílých Karpat. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. 108 pp.

Jongepier, J. W. et Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření cévnatých rostlin CHKO Bílé Karpaty. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. 202 s.

Jongepier, J. W., Fajmon, K. et Otýpková, Z. (2007): Významné nálezy cévnatých rostlin v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a v přilehlém okolí: nové druhy pro území. – Zprávy České botanické společnosti 42: 117–135.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds.] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele Bílé Karpaty. – Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, 380 pp.

Mackovčin, P., Jatiová, M. et al. (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 283–283.

Němec, J. (2000): Lesní vegetace severovýchodní části Bílých Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.

Pavelčík, P. et al. (2019): Klenoty květeny Zlínského kraje. – 1, vyd. Zlín: Zlínský kraj, 272 pp. ISBN 978-80-87833-32-2.

Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc.

Šnajdara, P. (2008): Územní ochrana přírody Chřibů. – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia, 29.–30. 4. 2008. Modrá. Brno: MZLU v Brně, 2008. s. 181–196. ISBN 978-80-7375-193-7.

Šnajdara, P. et al. (2008): Ohrožené a vzácné druhy brouků a motýlů lesních porostů Chřibů a možnosti jejich ochrany. – In: Schneider, I. et al. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny: Výzkum a praxe. 1. kolokvium. Modrá. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, s. 85–87. ISBN 978-80-7375-341-2.

Šnajdara, P., Šnajdarová, M., Hrabec, J. et Podešva, Z. (2021): Geologické lokality Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp. ISBN 978-80-87833-51-3.

Vlčková, K. (2014): Chráněná území v CHKO Bílé Karpaty. – Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Mackovčin, P.

• Aktualizace 21. 1. 2026