Přírodní památka Svantovítova skála
Základní údaje: Přírodní památka Svantovítova skála představuje až 12 m vysokou pískovcovou skalní stěnu. Nachází se ve Vsetínských vrších na zalesněném severovýchodním hřbetu kóty Štípa (706,8 m n. m.), asi 420 m od vrcholu v nadmořské výšce 614 až 633 m n. m., nad údolím obce Malá Bystřice asi 1 km jižně od přehrady Bystřička. Katastrální území Malá Bystřice, okres Vsetín. Vyhlášeno nařízením č. 17/1999 Okresního úřadu Vsetín ze dne 19. 5. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 2043. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha podle zřizovacího předpisu je 0,16 ha, podle aktuálního plánu péče 0,1854 ha (chráněné území bylo ve vyhlašovacím předpisu chybně vymezeno a nezahrnuje celý skalní útvar, jeho větší část leží v ochranném pásmu). Mapy.com. Předmět ochrany: Zachování ojedinělé a esteticky působivé skalní stěny z pískovců a slepenců vypreparovaných selektivním zvětráváním z okolních hornin magurského flyše, význačná dominanta v okolním terénu.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území náleží k rusavským vrstvám (střední až svrchní eocén) zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše. Svantovítova skála vystupuje na hřbetu Štípy jako 60 m dlouhý skalní výchoz výrazně protažený ve směru východ – západ. Je tvořen hrubozrnnými pískovci až drobnozrnnými slepenci. Nachází se na poměrně exponovaném místě vystaveném povětrnostním vlivům. Je typickou strukturně denudační pískovcovou skalní stěnou (hradbou), která je rozčleněná množstvím příčných puklin do řady dílčích bloků. Povrch pískovcových stěn pokrývají drobné tvary zvětrávání. Největší ze tří oddělených skal dostala jméno Ploutev, dosahuje výšky až 12 m a nachází se ve východní části lokality. Prostřední se jmenuje Svatka, nejmenší je pak Svatoušek, asi 5 m vysoká a 6 m dlouhá věžička. Na deluviálních sedimentech v okolí Svantovítovy skály se vyvinula kambizem typická.
Flóra a vegetace: Chráněné území není botanicky nijak zvlášť významné, skalní útvary jsou téměř bez vegetace, porostlé několika druhy lišejníků a epilitických mechů, z ohrožených druhů se vyskytuje např. klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius), dvouhrotec hnědožlutý (Dicranum fulvum), krondlovka drobná (Fissidens pusillus), děrkavka chluponosná (Grimmia trichophylla) a plazivec útlý (Isothecium myosuroides). Na stinných místech ve štěrbinách roste osladič obecný (Polypodium vulgare), na plošinách jestřábník zední (Hieracium murorum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) a vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium). V lesních porostech v okolí skal převažuje smrk ztepilý (Picea abies), přimíšen je buk lesní (Fagus sylvatica), v podrostu se vyskytuje např. bika bělavá (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a papratka samičí (Athyrium filix-femina).
Fauna: Podrobný zoologický průzkum nebyl dosud prováděn. V okolí se vyskytují běžné lesní druhy ptáků. Lze předpokládat, že územím může ojediněle procházet některá z vekých šelem jako rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus actor). Lesnictví: V bezprostředním okolí Svantovítovy skály a v jejím ochranném pásmu se nacházely hospodářské, převážně jehličnaté lesy se smrkem ztepilým (Picea abies), s příměsí buku lesního (Fagus sylvatica) a břízy bělokoré (Betula pendula). Největším zásahem do chráněného území a jeho okolí byla byla sanace odumřelých smrkových porostů po napadení kůrovcem, která zde probíhala v letech 2014–2020. V současné době obklopují skalní útvary ze všech stran rozsáhlé mlaziny a holiny. Následné hospodaření v lesních porostech by mělo být soustředěno především na obnovu přirozené druhové skladby dřevin.
Management, ohrožení: Území je snadno dostupné po značené turistické stezce (odbočka Naučné stezky Klenov) a je poměrně často navštěvované. Pískovcové skalní stěny slouží jako cvičný terén pro horolezce, bylo zde vyznačeno na 35 cest. V případě nadměrné návštěvnosti může docházet ke střetům zájmů mezi ochranou přírody a sportovním i rekreačním využitím. Hrozí zde především nadměrný oděr skal a také poškozování a sešlap vegetace na skalách a v jejich okolí spojené s erozí. Poznámka: Skály dostaly jméno po Svantovítovi, staroslovanském bohu války a hojnosti, kterého uctívali západní Slované. Ve stěně skály Svatka je na její severní straně vytesán nápis „Svantovít 1924“. Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001— |
|
Literatura: Ambros, Z. et Štykar, J. (1999): Geobiocenologie I. – Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 63 s. ISBN 80-7157-397-3. Buček, A. et Lacina, J. (1999): Geobiocenologie II. – Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 240 s. ISBN 80-7157-417-1. Bubík, M. et al. (2007): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1 : 25 000, 25-233 Valašská Bystřice. – Česká geologická služba, 75 s. Praha. Čajková, N. (2014): Maloplošná chráněná území s geologickou tématikou Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Jakub Jirásek. Duda, J. (1991): Navrhovaný CHP Svantovítova skála. Mechorosty. Stav k 2. 9. 1991. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Goldbach, M. (2005): Výjimečné tvary reliéfu Vsetínských, Hostýnských, Vizovických vrchů a Javorníků. – Seminární práce, Gymnázium Jana Pivečky, Slavičín, 43 pp. Hasalová, E. (1992): Skalní tvary Vsetínských vrchů. – Diplomová práce, Ms., PřF UP Olomouc. Chajdrnová, L. (2009): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území okresu Vsetín. – Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: Ing. Martin Svátek. Chytrý, M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. Vol. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 524 s. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. – Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5. Kirchner, K. et al. (1993): Databáze významných geologických
lokalit: 722 Svantovítova skála [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998
[cit. 2020-01-19]. Kubešová, S., Tkačíková, J. et Dančák, J. (2009): Bryoflóra vybraných pískovcových výchozů na Vsetínsku. – Bryonora, 44: 13–20. Lacina, D. (2016): Plán péče o přírodní památku Svantovítova skála na období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2026. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Mackovčin, P., Jatiová, M. et al. (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Pavelka, J., Trezner, J. et al. (2001): Příroda Valašska. – Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín.p> Pesl, V. et al. (1990): Vysvětlivky k základní geologické mapě 1 : 25 000, list 25-233 Valašská Bystřice. – ČGÚ Praha. Skýpala, V., Wolf, V. et al. (2018): Moravské skály I. – východní Morava, lezecký průvodce. – Valašské Meziříčí: Vl. Skýpala, 190 s. Tkáčiková, J. et Vaculík, P. (2009): Horolezectví a ochrana přírody - rovnováha nebo konflikt zájmů? – In: Sehnálek, D. et all. [eds.] (2009): Dny práva – 2009, Sborník příspěvků, 3. ročník mezinárodní konference, Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 10 s. Trtek, L. (2013): Horolezectví v oblasti Moravských pískovců. – Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Fakulta sportovních studií, Centrum univerzitního sportu. Vedoucí práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D. Žůrková, J. (2014): Charakteristika vybraných geologických lokalit v okolí Bystřičky a jejich význam ve výuce na základní škole. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. |
| • Aktualizace 4. 2. 2026 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |