Přírodní památka Skálí

Přírodní památka Skálí (9. 11. 2003)

Základní údaje: Přírodní památka Skálí představuje významnou geomorfologickou lokalitu, součást rozsáhlého sesuvu v závěru údolí Kobylská. Nachází ve střední a spodní části prudkého jižního svahu hlavního hřbetu Vsetínských vrchů (okrsek Soláňský hřbet) v nadmořské výšce 680 až 825 m n. m., asi 0,5 km jižně od vrcholu Léští (899,6 m n. m.) a 2 km západně od Soláně – Čartáku. Katastrální území Karolinka, okres Vsetín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno r. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 2073. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 19,8720 ha. Mapy.com.

Předmět ochrany: Geomorfologické útvary – balvanité rozpady pískovce suťového charakteru s výchozy magurského flyše se smíšeným lesním porostem (přírodě blízké, převážně různověké bučiny a suťové lesy se skalními výchozy) a zachování předpokladů pro uplatnění maximální šíře biologické různorodosti.

Cíl ochrany: Zachování geomorfologického útvaru bez výrazných vnějších zásahů, zvýšení biodiverzity celého ekosystému a vytváření podmínek pro rozvoj vzácných a ohrožených druhů organismů.


Horní okraj lesa v PP Skálí (23. 10. 2002)		Přírodní památka Skálí (9. 11. 2003)

Přírodní památka Skálí (9. 11. 2003)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými horninami, většinou pískovci a jílovci, zčásti vápnitými, na hranici zlínských a soláňských vrstev račanské jednotky magurského flyše. Prudký jižní svah, ohraničený zdrojnicemi potoka Kobylská, je poset skalními výchozy a balvanitými sutěmi odolných pískovců soláňských vrstev. V centrální části jsou nápadné bloky rozpadlých pískovců a terénní sníženiny pseudokrasového charakteru. Převažují středně bohaté skeletovité hnědé lesní půdy.

Přírodní památka Skálí (9. 11. 2003)

Geomorfologie: Přírodní památka Skálí je částí rozsáhlejšího sesuvu Kobylská. Představuje unikátní geomorfologický útvar spojený s gravitačním rozvolňováním svahů, vývojem rozsedlinových a suťových jeskyní a mělčích povrchových procesů spojených s pohyby skalních bloků, s četnými drobnými skalními tvary a balvanovými akumulacemi. Na území přírodní památky se nachází akumulace a odlučná oblast skalního řícení, plošiny dílčích sesuvných ker s depresemi zadržujícími vodu nebo již zazemněnými depresemi, rozsedlina s výskytem pseudokrasových závrtů (jeden funguje jako ventarola), balvanitých akumulací a sesuvovými jeskyněmi, strmý svah sesuvných ker, pokrytý akumulací balvanů a podpovrchový úsek vodního toku. V blokově rozpadlých pískovcích byly zjištěny pseudokrasové podzemní prostory – jeskyně „V Soláňském hřbetu 6“. Celé sesuvné území, evidované a sledované Českou geologickou službou, je stále aktivní.

Přírodní památka Skálí (9. 11. 2003)

Flóra a vegetace: V lesních společenstvech přírodní památky Skálí převládají porosty květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion. Hlavními dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a v nepůvodních porostech smrk ztepilý ( Picea abies), méně je hojná jedle bělokorá (Abies alba).

V bylinném patře rostou charakteristické karpatské druhy květnatých bučin, např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), ječmenka lesní ( Hordelymus europaeus), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), kopytník evropský ( Asarum europaeum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ostřice převislá (Carex pendula), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), samorostlík klasnatý (Actaea spicata ), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), violka lesní (Viola reichenbachiana) a žindava evropská (Sanicula europaea). V porostech s vysokým podílem smrku je nápadný úbytek druhů bylinného patra a jeho nižší pokryvnost. Na tlejícím dřevě byl nalezen vzácný mech šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), evropsky významný druh.


Kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum)		Semenáče jedle (23. 10 .2002)

Místy, hlavně na balvanitých rozpadech pískovce ve střední části území, se nacházejí porosty suťových a roklinových lesů svazu Tilio-Acerion. Ve stromovém patře převládá javor klen (Acer pseudoplatanus), vtroušen je jilm drsný (Ulmus glabra), v keřovém patře roste např. růže převislá (Rosa pendulina), srstka angrešt (Ribes uva-crispa) a zimolez černý (Lonicera nigra). V bylinném podrostu se nachází bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čarovník alpský (Circaea alpina), dymnivka dutá (Corydalis cava), kapradina Braunova (Polystichum braunii), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) a další. Mezi pískovcovými balvany se vytvořilo velké množství mikrostanovišť s bohatými společenstvy mechorostů, z ohrožených druhů byly nalezeny baňatka zkrácená (Sciuro-hypnum curtum) a křivoštět skalní (Campylostelium saxicola).

Přírodní památka Skálí (9. 11. 2003)

Fauna: Na lesní porosty s vysokým podílem rozpadající se dřevní hmoty jsou vázány četné druhy bezobratlých živočichů. Druhově bohatá je zdejší malakofauna, na území přírodní památky bylo nalezeno celkem 39 druhů měkkýšů. K nejvzácnějším zástupcům patří kriticky ohrožená řasnatka žebernatá (Macrogastra latestriata) a ohrožená vřetenka šedivá (Bulgarica cana), vlhkomilné dendrofilní druhy, které představují indikátory zachovalých pralesovitých porostů. Z dalších význačných a ohrožených druhů se na lokalitě vyskytuje praménka rakouská (Bythinella austriaca), skalnice lepá (Faustina faustina) a karpatský endemit, nápadně modře zbarvená modranka karpatská (Bielzia coerulans). Entomologický průzkum byl zaměřený na brouky (Coleoptera), nejčastějšími jsou zástupci čeledí střevlíkovitých (Carabidae) a drabčíkovitých (Staphylinidae), hojné jsou také druhy z čeledí mrchožroutovitých (Silphidae) a vrubounovitých (Scarabaeidae). Nalezen byl např. druh horských lesů v horských a podhorských oblastech střevlík Linnéův (Carabus linnei), vzácnější horský druh střevlíka Cychrus attenuatus a také střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri helleri). Zachovalé životní prostředí v chráněném území indikují drabčíci rodu Ocypus, významný je především výskyt jednoho z našich největších drabčíků, druhu Ocypus tenebricosus.

Z obojživelníků se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), skokan hnědý (Rana temporaria) a v okrajových částech území také kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Plazi jsou zastoupeni ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara) a slepýšem východním (Anguis colchica). Z ptáků jsou na zachovalé horské bučiny s doupnými stromy vázáni strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek malý (Ficedula parva) a žluna šedá (Picus canus). Dále byli zaznamenáni mimo jiné datlík tříprstý (Picoides tridactylus), holub hřivnáč (Columba palumbus), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) a sýkora parukářka (Parus cristatus), z dravců a sov krahujec obecný (Accipiter nisus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), puštík obecný (Strix aluco) a sýc rousný (Aegolius funereus). Přes území pravidelně přetahuje sluka lesní (Scolopax rusticola), vzácně se objevuje jeřábek lesní (Tetrastes bonasia).

Druhově bohatá jsou společenstva letounů, které zde reprezentuje např. netopýr Brandtův (Myotis brandtii), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr stromový (Nyctalus leisleri), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Z dalších savců zde žije např. kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes) a veverka obecná (Sciurus vulgaris), ze spárkaté zvěře jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). V posledních letech jsou pravidelně zaznamenávány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx), území je součástí širšího teritoria dalších dvou velkých šelem, vlka obecného (Canis lupus) a medvěda hnědého (Ursus arctos).

Individuální ochrana zmlazování jedle před okusem zvěří v PP Skálí (23. 10. 2002)

Lesnictví: Zvláště chráněné území je ukázkou relativně přirozených suťových lesů ve věku přibližně 130 let (v r. 2024). Zlomy, vývraty a souše jsou soustředěny především kolem balvanitého jádra území. Pouze podél východní hranice a ve střední části byly v době před vyhlášením provedeny holosečné těžby s následným zalesněním smrkem ztepilým.

Management, ohrožení: Lesní porosty byly v minulosti hospodářsky využívány, v lesním hospodářském plánu na období 1986–1995 byla ve skalnatých částech plánována obnovní těžba holosečí. V současné době jsou zásahy v území soustředěny především na ochranu přirozeného zmlazení lesních porostů před okusem spárkatou zvěří.

Závěr údolí Kobylská s přírodní památkou Skálí (9. 11. 2003)

Natura 2000: Přírodní památka Skálí se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Je také součástí Ptačí oblasti Horní Vsacko, předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního Bonasa bonasia), chřástala polního (Crex crex), strakapouda bělohřbetého Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), lejska malého (Ficedula parva) a ťuhýka obecného (Lanius collurio) a jejich biotopy.

Balvanité sutě v PP Skálí (23. 2. 2003)

Literatura:

Bajer, V. (2004): Plán péče o přírodní památku Skálí na období 2006–2015. – Ms., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Baroň, I. (1997): Kobylské ďůry. – Zpravodaj OVM Vsetín, 1997, s. 37–42.

Baroň, I., Cílek, V. et Melichar, R. (2003): Pseudokrasové jeskyně jako indikátory svahových pohybů. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2002, s. 84–88.

Baroň, I. (2004): Structure, dynamics and history of deep-seated slope failures in the rača Unit, Magura Nappes, Outer Western Carpathians (Czech Republic). – Ms., Masarykova univerzita, Brno, 98 pp.

Bartošová, D. (1992): Přírodní památka Skálí (návrh). Inventarizační zoologický průzkum podle metodiky SÚPPOP 1987. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Bubík, M. et al. (2006): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1 : 25 000, list 25-234 Horní Bečva. – ČGS, Praha.

Gongolová, M. (2010): Zhodnocení současného stavu a péče o bukové rezervace CHKO Beskydy a okolí. – Diplomová práce. Brno: MENDELU Brno, 2010. 184 s.

Hasalová, E.(1992): Skalní tvary Vsetínských vrchů. – Diplomová práce. Katedra geografie, Přírodovědecká fakulta, UP Olomouc,73 s.

Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Kirchner, K. (1994): Pseudokrasové tvary ve Vsetínských vrších. V. Miedzynarodowe sympozjum pseudokrasowe. – Zbior referatow, s. 41, Szczyrk, Polsko.

Kirchner, K. (1995): Geologické a geomorfologické hodnocení lokality Kobylská ve Vsetínských vrších. – Ms., 7 s. , Inventarizační zpráva, depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Kirchner, K., Bubík, M., et Krejčí, O. (1995): Databáze významných geologických lokalit: 1063 Skálí [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/1063.

Kocián, J., Kocián, P., Šamaj, M., Honc, A. et Tkáčiková, J. (2022): Příspěvek k rozšíření ryzce lososového (Lactarius salmonicolor) na severovýchodní Moravě. – Acta Musei Beskidensis 12: 3–20.

Kočí, M. (1999): Inventarizační průzkum floristický PP Skálí. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Křenek, D. (2006): Studie – Vymezení jádrových území a navržení přírodě blízkého hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů jako předmětů ochrany v ptačích oblastech Horní Vsacko a Beskydy. – Arion, Sdružení přírodovědců a ochránců přírody.

Křenek, D. et Pavelka, J. (2013): Vymezení nových maloplošně chráněných území v Ptačí oblasti Horní Vsacko a zhodnocení významu klíčových lesních porostů a komplexů pro předmětné a zvláště chráněné druhy ptáků. – Ms., ZO ČSOP 76/06 Orchidea Valašsko, Valašská Bystřice. Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov p. R.

Kučera, J., Váňa, J. et Hradílek, Z. (2012): Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis. Bryoflóra České republiky: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza. – Preslia 84(3): 813–850. ISSN 0032-7786.

Kupka, J. (2022): Z terénního zápisníku šnekaře. Přírodní památka Skálí. – Beskydy, zpravodaj chráněné krajinné oblasti 1/2022, s. 5.

Kupka, J., Kupka, L. et Kupková, J. (2021): Inventarizační průzkum na území PP Skálí z oboru malakozoologie. – Ms., 21 s., fotografická, mapová a tabulková příloha. Depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Liška, J. et Palice, Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1). – Příroda, Praha, 29: 3–66.

Macurová, T., Škarpich, V. et Galia, T. (2018): Vliv litologie a morfologie vysokogradientových koryt na dnové sedimenty: příkladová studie vodního toku Kobylská (Vsetínské vrchy, Česká republika). – Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, 25, 1–2, 21–27.

Molitor, Z. (1991): Ochranářský plán na období 1991–1995 – CHPV Skálí. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Opálka, F. (2017): Strukturní podmíněnost hlubokých svahových deformací v anizotropním prostředí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Rostislav Melichar.

Pavelka, J., Trezner, J. et al. (2001): Příroda Valašska. – Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín.

Popelář, P. (1994): Plán péče pro zvláště chráněné území Skálí na období 1996–2005. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Popelář, P. et al. (2015): Plán péče o přírodní památku Skálí na období 2016–2025. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Singh, P. et Procházková, J. (2023) Bryologický inventarizační průzkum PP Skálí. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Smolková, V. (2014): Inventarizační průzkum PP Skálí z oboru geomorfologie. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy.

Spitzer, L. (2007): Entomologický inventarizační průzkum PP Skálí – brouci (Coleoptera). – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy.

Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr.

Šmída, J. (2010): Zhodnocení stavu a péče o vybraná chráněná území Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Mendelova univerzita Brno, Zahradnická fakulta v Lednici, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: ing. Martin Svátek Ph.D.

Vrška, T. et Hort, L. (2003): Základní kriteria a parametry pro hodnocení “přirozenosti” lesních porostů. – Brno: AOPK ČR.

Weissmannová, H. et al. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek X. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Wolfová, J. (2021): Inventarizační průzkum letounů v PP Skálí. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Zajac, M. (2020): Botanický inventarizační průzkum PP Skálí, floristika. Závěrečná zpráva. – Ms., 17 s., mapová a fotografická příloha. Depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Žaloudík, V. (1984): Historie lesů ve II. A III. Cyklu (všeobecné a speciální šetření). – Ms. Depon. in: Lesprojekt Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 134 s. + mapová část.

• Aktualizace 5. 4. 2026