Přírodní památka Mokřad Pumpák

Tůň s rákosinou v přírodní památce Mokřad Pumpák (20. 4. 2015)

Základní údaje: Přírodní památka a evropsky významná lokalita Mokřad Pumpák představuje mokřadní společenstva v uměle vytvořeném biotopu v nivě řeky Rusavy. Nachází se v Hornomoravském úvalu na pravém břehu Rusavy, v mělké depresi mezi železničními tratěmi Přerov - Břeclav a Hulín - Kroměříž na severovýchodním okraji obce Hulín v nadmořské výšce 200 až 201 m. V severní části se nachází tůň s rákosinou odvodňovaná strouhou, zbytek tvoří podmáčená louka, dnes již převážně zarostlá vrbami. Katastrální území Hulín, mapovací číslo kvadrátu (66-70). Napříč územím prochází místní komunikace Hulín - Pravčice. Kód lokality ÚSOP: 5999. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 1,32 ha, výměra ochranného pásma 0,54 ha. Mapy.cz.

Motiv ochrany: Mokřadní společenstva rostlin a živočichů s výskytem čolka velkého (Triturus cristatus) a kuňky obecné (Bombina bombina), celkem 18 ohrožených druhů ptáků, plazů, obojživelníků a hmyzu, významné hnízdiště a refugium ptactva na okraji městské zástavby.    

Geologie, půdní poměry: Území leží na okraji Holešovské plošiny, jv. části Hornomoravského úvalu. Úpatní plošina je tvořená neogenními a kvartérními sedimenty, skloněná k JJZ. V severním cípu lokality vyvěrá železitý pramen, jehož intenzita kolísá podle dešťových srážek. Z půdních typů se na Pumpáku se nalézá nivní půda glejová.

Čistec bahenní (2. 7. 2003)		Oman britský (3. 8. 2003)

Flóra a vegetace: Lokalita není po botanické stránce příliš významná, z chráněných druhů zde roste několik jedinců silně ohroženého starčku poříčního (Senecio sarracenicus). Na podmáčených a vlhkých místech roste např. přeslička bahenní (Equisetum palustre), přeslička říční (Equisetum fluviatile), čistec bahenní (Stachys palustris), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), toten lékařský (Sanguisorba officinalis), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), hrachor luční (Lathyrus pratensis), sevlák širolistý (Sium latifolium), kakost luční (Geranium pratense), kakost smrdutý (Geranium robertianum), oman britský (Inula britannica), pcháč šedý (Cirsium canum), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), kostival lékařský (Symphytum officinale), šťovík kyselý (Rumex acetosa), mochna husí (Potentilla anserina), mochna nátržník (Potentilla erecta), mochna plazivá (Potentilla reptans), mydlice lékařská (Saponaria officinalis), podběl lékařský (Tussilago farfara), vratič obecný (Tanacetum vulgare), kozlík lékařský (Valeriana officinalis), celík obrovský (Solidago gigantea) aj.

Přírodní památka Mokřad Pumpák (20. 4. 2015)

Trávy a ostřice zde zastupují sítina sivá (Juncus inflexus), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), ostřice srstnatá (Carex hirta), ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice zobánkatá (Carex rostrata), ostřice chabá (Carex flacca), ostřice obecná (Carex nigra) a lipnice širolistá (Poa chaixii). Větší část tůně zarůstá rákosinou s rákosem obecným (Phragmites communis). Z kapradin se ojediněle vyskytuje papratka samičí (Athyrium filix-femina), na vodní hladině okřehek menší (Lemna minor).

Na sušších místech a druhotných stanovištích na železničních náspech roste např. mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), čičorka pestrá (Coronilla varia), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), šalvěj luční (Salvia pratensis), divizna sápovitá (Verbascum phlomoides), lnice květel (Linaria vulgaris), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), pilát lékařský (Anchusa officinalis), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), silenka nadmutá (Silene vulgaris), komonice lékařská (Melilotus officinalis) aj. Ve střední části lokality se rozšířil zavlečený expanzivní druh křídlatka japonská (Reynoutria japonica).

Ze stromů a keřů se vyskytují olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba ušatá (Salix aurita), vrba křehká (Salix fragilis), vrba jíva (Salix caprea), vrba trojmužná (Salix triandra), topol osika (Populus tremula), bříza bělokorá (Betula pendula), třešeň ptačí (Cerasus avium), bez černý (Sambucus nigra), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina) a ostružiník (Rubus spp.).

Fauna: Mokřad Pumpák je významným stanovištěm ohrožených druhů ptáků, obojživelníků, plazů a hmyzu. Bylo zde zjištěno více než 180 druhů motýlů (Macrolepidoptera), např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), stužkonoska vrbová (Catocala electa), stužkonoska modrá (Catocala fraxini), stužkonoska olšová (Catocala nupta) a stužkonoska topolová (Catocala elocata), více než 100 druhů brouků (Coleoptera), např. ohrožený druh zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), tesařík pižmový (Aromia moschata), roháček bukový (Sinodendron cylindricum), vrbař uhlazený (Clytra laeviuscula) aj. Vážky (Odonata) jsou zastoupeny minimálně deseti druhy.

Čolek velký (26. 4. 2003)

Nejvýznamnějším druhem obojživelníků na této lokalitě je kriticky ohrožený čolek velký (Triturus cristatus). Místní populaci tvoří asi 100 dospělých jedinců. Čolek velký se zde pravidelně rozmnožuje, o čemž svědčí každoroční nálezy larválních stádií všech velikostí. Populace je stálá, její početnost však v posledních 5 letech mírně klesá, neboť dochází k silnému zarůstání rákosem obecným a zazemění vodní plochy. Zajímavé je šíření čolka velkého do přilehlých částí Hulína odpadní strouhou, kterou odtéká přebytečná voda z Pumpáku. Čolci velcí byli zjištěni v Partyzánské ulici i v jiných, na které navazuje propojený sytém kanalizačního sběrače. Z Pumpáku se takto dostávají zcela pravidelně a každoročně až do nádrže letního koupaliště které je vzdáleno vzdušnou čarou cca 600 m. 

Dále se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris), populace je odhadnuta na 250 až 280 jedinců. Oproti čolku velkému nedochází poklesu populace, ale k mírnému nárůstu. Je to způsobeno zřejmě menším predačním tlakem čolka velkého a vodních ptáků, kteří nemohou tak intenzivně lovit v hustých porostech rákosin. Larvální stádia dobře prosperují. Z dalších obojživelníků zde byla zjištěna kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan zelený (Rana kl. esculenta). Z plazů byli na lokalitě zjištěni ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix).

Ohniváček černočárný		Ohniváček černočárný

Na Pumpáku zjištěno celkem 71 druhů ptáků, z toho 30 prokazatelně hnízdících, z nichž 4 patří ohroženým druhům avifauny ČR: moták pochop (Circus aeruginosus), lejsek šedý (Muscicapa striata), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) a moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Dále zde hnízdí kachna divoká (Anas platyrhynchos), bažant obecný (Phasianus colchicus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), lyska černá (Fulica atra), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), kukačka obecná (Cuculus canorus), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud malý (Dendrocopos minor), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), drozd zpěvný (Turdus philomelos), kos černý (Turdus merula), červenka obecná (Erithacus rubecula), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), zvonohlík zahradní (Serinus serinus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus), straka obecná (Pica pica) a špaček obecný (Sturnus vulgaris).

Dále zde byly pozorovány následující druhy, z nichž mnohé patří k ohroženým: volavka popelavá (Ardea cinerea), volavka stříbřitá (Egretta garzetta), čáp bílý (Ciconia ciconia), bekasína otavní (Gallinago gallinago), ledňáček říční (Alcedo atthis), dudek chocholatý (Upupa epops), vlha pestrá (Merops apiaster), krutihlav obecný (Jynx torquilla), žluna zelená (Picus viridis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), žluva hajní (Oriolus oriolus), sýček obecný (Athene noctua), kalous ušatý (Asio otus), puštík obecný (Strix aluco), sova pálená (Tyto alba), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), krahujec obecný (Accipiter nisus), káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus).

Ze savců zde byly zjištěny běžné druhy jako zajíc polní (Lepus europaeus), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), potkan (Rattus norvegicus) a hryzec vodní (Arvicola terrestris).

Lesnictví: Lokalita je bezlesí, část dřevin pochází z náletu, nejstarší stromy smuteční vrby staré asi 80 let byly zřejmě uměle vysazeny, v části území podél železničních tratí byly v 80. letech 20. stol. vysázeny olše a břízy.

Management, ohrožení: Nedílnou součástí Pumpáku je také louka o velikosti asi 5 arů na jižním okraji tůně, souběžně s asfaltovou silnicí z Hulína do Pravčic. Vlastní louka je silně podmáčená, zarůstá ostřicemi, orobincem a náletovými dřevinami. V dřívějších letech až do roku 1983 byla pravidelně sečena. Od té doby do současnosti silně zarůstá keřovými vrbami. Podmáčená louka v jižním cípu lokality vpravo od silnice Hulín - Pravčice byla obhospodařována a pravidelně kosena ještě koncem 90. let 20 stol., v minulosti byla menší plocha využívána i jako orná půda, pro silné podmáčení však bylo od jejího užívání upuštěno. I tato plocha je dnes zarostlá ostřicemi a pomalu začíná zarůstat vrbami. Vhodné podmínky k rozmnožování zde nacházejí motýli, především na mokřady vázaný ohniváček černočárný. Počátkem května 1984 nešťastnou náhodou Pumpák vyhořel. Shořel tehdy rákosový porost a rostlinný pokryv louky. Většina stromů a keřů požár přežila bez úhony. V roce 1988 mokřad z velké části vyschnul, neboť bylo velké sucho. 

Tůň po zimním kosení rákosiny v přírodní památce Mokřad Pumpák (5. 5. 2003)

Mezi první hulínskou organizací ČSOP a Správou Střední dráhy Olomouc byla dne 31. 3. 1983 sepsána dohoda o dočasném a bezplatném užívání národního majetku. První organizace ČSOP již neexistuje, jedna z kopií tohoto dokumentu je ve vlastnictví druhé základní organizace ZO ČSOP Via Hulín. V létech 1983 až 87 zde provedli ochránci přírody z první základní organizace v Hulíně úklid velké černé skládky a výsadbu olší a bříz podél spodní části železničního náspu. Černé skládky jsou velkým problémem i v současnosti, místní občané zde navážejí nejrůznější domovní a stavební odpad, také po výstavbě železničního koridoru v letech 2000 až 2002 zde zůstaly stopy v podobě stavebního odpadu.

Lokalita je také v užívání mysliveckého sdružení Rovina Hulín, v létech 1984 až 89 zde vysazovala okolo 20 mláďat kachny divoké ročně. 

Pro posílení populace čolka velkého bude třeba provádět pravidelné kosení rákosiny v zimním období při zamrzlé hladině tůně. Dále by bylo vhodné obnovit kosení podmáčených luk, odstraňovat náletové dřeviny a zlikvidovat černé skládky (zamezit snadnému přístupu s odpady jak tomu bylo v nedávné minulosti).

Na Pumpáku se vyskytují četné mechorosty

Historie území: Dnešní podoba lokality je spjata s budováním železničních tratí kolem Hulína v 19. století. Úsek železnice Přerov – Břeclav byl zprovozněn roku 1841. Trať Hulín - Kroměříž vedla původně na jih od Hulína, tento úsek byl koncem 19. stol. přeložen v souvislosti s budováním Dráhy moravsko-slezských měst, aby se dosáhlo mimoúrovňového křížení s dráhou Přerov - Břeclav. Materiál pro stavbu náspu byl brán v nejbližším okolí, čímž vznikla stávající deprese naplněná vodou. Původní okolí bylo v těchto místech vždy silně podmáčené vlivem vystupující spodní vody a nevysychá ani v době velkého sucha (např. v létech 1988 až 1995). Asi pro trvalý dostatek spodní vody zde byla v severozápadní části postavena čerpací stanice s obsluhou, mající za úkol z vybudované 15 metrů hluboké studny čerpat (pumpovat) a ohřívat vodu do parních lokomotiv. Odtud vznikl i místní název „Pumpák”. Do dnešní doby zde zůstaly základy stanice, zbytek technologického zařízení a částečně zasypaná studna.

Dnes se můžeme pouze domnívat, jak asi vypadala lokalita po dobudování železničních tratí. Pravděpodobně zde nebyl žádný vegetační kryt s bylinným, keřovým ani stromovým patrem. K vlastní sukcesi došlo pozvolně v průběhu zhruba 100 leté existence Pumpáku. Nejstaršími stromy jsou smuteční vrby, které zde byly zcela jistě vysazeny, vykazují stáří okolo 80 let. Zbytek vegetace je mladší, což svědčí o tom, že tato lokalita byla dlouhodobě udržována úmyslně bez stromového porostu. Spad listí a větví zazemňoval vodní hladinu a také mohl znehodnocovat jakost odebírané vody. Ukončením provozu parních lokomotiv došlo k opuštění čerpací stanice. Celý prostor přestal být udržován a tím došlo k zarostení lokality mnoha rostlinnými společenstvy a následně také k osídlení četnými druhy bezobratlých i  obratlovců.

Ochranné pásmo PP Mokřad Pumpák (2. 7. 2003)

Natura 2000:  Vyhlášení přírodní památky Mokřad Pumpák bylo provedeno v rámci zřizování územní ochrany Evropsky významné lokality Mokřad Pumpák (kód CZ0723410) o celkové rozloze 1,9306 ha jako součást soustavy chráněných území Natura 2000 v České republice. Předmětem ochrany EVL jsou významné stálé populace čolka velkého (Triturus cristatus) a kuňky obecné (Bombina bombina).  

Text Pavel Šálek & Zdeněk Podešva
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001-