Přírodní památka Budačina

Přírodní památka Budačina – Velká skála (11. 3. 2003)

Základní údaje: Přírodní památka Budačina představuje pískovcové skalní útvary a opuštěný lom na levém údolním svahu Kudlovického potoka. Nachází se ve východní části pohoří Chřiby v Halenkovické vrchovině, v závěru Kudlovické doliny v místní trati Budačina, v nadmořské výšce 315 až 375 m n. m., asi 8 km severozápadně od obce Kudlovice. Katastrální území Halenkovice. Původně vyhlášeno 1. 7. 1966 jako CHPV Pískovcové skály a jeskyně Budačina o rozloze 0,82 ha, v r. 1991 byl název zkrácen na CHPV Budačina, v r. 1997 bylo území vyhlášeno jako PP a rozšířeno na současnou rozlohu. Evidenční kód ÚSOP: 2436. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha 8,0559 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Skupina skalních útvarů z méně odolných pískovců s malou puklinovou jeskyní vzniklých v období pleistocénu erozí. Přírodní výtvor je chráněn z hlediska přírodovědeckého i historického.

Geologie, půdní poměry: Chráněnou geologickou lokalitu tvoří skupina čtyř větších skalních útvarů vyerodovaných ze svého o něco měkčího okolí patrně hlavně v období pleistocénu, později byl k PP Budačina přičleněn také opuštěný pískovcový lom ve spodní části území. Jednotlivé skály jdou za sebou přibližně v jihozápadním až severovýchodním směru a jsou součástí postupně stoupajícího hřbetu ke kótě Krásná hora (389 m n. m). Na jihozápadním okraji této skalní skupiny se nachází největší pískovcový útvar, pojmenovaný Velká skála, dosahující maximální výšky asi 12 m, jeho dolní okraj má délku asi 15 m. Přirozeným větráním se v této skále vyvinula malá puklinová jeskyňka, která má vstupní šířku asi 1 m a výšku něco přes 2 m. Směrem dovnitř tohoto skalního útvaru jeskyňka postupně vykliňuje, její délka je asi 5 m. Druhý největší útvar nese pojmenování Malá skála.


Puklinová jeskyně v přírodní památce Budačina (29. 3. 2002)

Geologicky náleží tyto přirozené skalní výchozy pískovcovo-slepencových lavic k lukovským vrstvám (paleocén) soláňského souvrství račanské jednotky magurského příkrovu ve flyšovém pásmu Západních Karpat. Skály jsou tvořeny strmě ukloněnými lavicemi psamitů až psefitů s úklonem mezi 70 až 80 stupni a mocností až 4 m. Podle petrografického složení se jedná o středně až hrubě zrnitý pískovec, který je tvořen převážně křemennými zrny, po nichž v kvantitě následují zrna živcová a dalším, už jen řídkým minerálem, je muskovit (světlá slída) v podobě lupínků. Protože je v základní hmotě pískovců určitým podílem zastoupena i jílovitá složka, jde o přechodovou horninu mezi arkózovými a drobovými pískovci. Hrubozrnné pískovce s velikostí zrn přes 2 mm v průměru přecházejí místy plynule do drobnozrnných polymiktních slepenců. V některých lavicích jsou tyto slepence až středně zrnité s velikostí valounů do 5 cm v průměru. Slepencové valouny jsou opět nejčastěji z křemene, následují živce, rohovce (případně další podobné silicity) a také úlomky z jiných druhů hornin (např. chloriticko-sericitických břidlic, vápenců-slínovců, rul a granitoidních vyvřelin).

Přírodní památka Budačina (11. 3. 2003)

Živcové valouny se při větrání zkaolinizováním přeměňují v měkkou, velmi jemně práškovitou hmotu, která se potom snadno ze skalního povrchu vydroluje a tím po sobě někdejší valouny zanechávají četné menší nebo větší důlky. Větráním se často druhotně vytvářejí i jemné, rezavé a hnědavé impregnace psamitů až psefitů z hydroxidu železa (limonitu), který zároveň tvoří různé povlakovité a shlukovité novotvary. Selektivní, patrně větrnou korozí, vznikly na severní stěně Velké skály aeroxysty – skalní voštiny (typické drobně jamkovité tvary známé ze všech našich pískovcových skalních měst). Půdním typem je kambizem mezotrofní (místy nevyvinutá) až ranker kambický.

Voštiny na Velké skále v přírodní památce Budačina (29. 3. 2002)

Flóra a vegetace: Vegetaci přírodní památky tvoří porosty blízké karpatským dubohabřinám asociace Carici pilosae-Carpinetum. Ve stromovém patře je zastoupen buk lesní (Fagus sylvatica), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), javor klen (Acer pseudoplatanus), bříza bělokorá (Betula pendula) a lípa srdčitá (Tilia cordata), na pískovcových skalách se uchytila borovice lesní (Pinus sylvestris), místy byl vysazen smrk ztepilý (Picea abies) a modřín opadavý (Larix decidua). Bylinné patro je poměrně chudé, bez výrazné dominanty, vyskytuje se zde bika bělavá (Luzula luzuloides), pitulník horský (Galeobdolon montanum), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), na skalách osladič obecný (Polypodium vulgare). Opuštěný pískovcový lom na spodním okraji území zarůstá náletovými dřevinami, především topolem osikou (Populus tremola), vrbou jívou (Salix caprea), lískou obecnou (Corylus avellana), růží šípkovou (Rosa canina) a smrkem ztepilým (Picea abies).

Fauna: Podrobný zoologický průzkum dosud nebyl proveden. Na území se vyskytují běžné druhy lesních živočichů charakteristické pro oblast Chřibů. V tůňkách pod PP je hojný skokan hnědý (Rana temporaria).

Přírodní památka Budačina

Lesnictví: Na území rezervace se nacházejí lesní porosty odpovídající typologicky dubovým bučinám, na spodním okraji při silnici pak habrovým javořinám. Lesní porosty by bylo vhodné ponechat samovolnému vývoji, případně při probírkách odstraňovat nepůvodní jehličnaté dřeviny a nahrazovat je stanovištně původními druhy listnáčů.


Reliktní borovice na skalách v horní části přírodní památky Budačina (29. 3. 2002)		Součástí přírodní památky Budačina je také opuštěný pískovcový lom (29. 3. 2002)

Management, ohrožení: Lokalita se nachází v blízkosti značené turistické stezky, okresní silnice z Kudlovic do Kostelan a rekreačního střediska Rozsypalova osada. Je tedy snadno dostupná, hojně ji navštěvují turisté a horolezci.

Historie: Podle tradovaných pověstí sloužila jeskyňka v minulosti jako skrýš pro loupežníky Ondráše a Juráše, kteří přepadávali kupce projíždějící po nedaleké kupecké stezce. V soutěsce na Velké skále je umístěna pamětní bronzová deska k uctění památky Antonína Rozsypala, který byl umučen v roce 1942 v Mauthausenu.

Natura 2000: Přírodní památka Budačina se nachází na území evropsky významné lokality Chřiby (CZ0724091) o celkové rozloze 19 226,4511 ha, představující rozsáhlý soubor převážně lesních společenstev Středomoravských Karpat na pravém břehu Moravy kam ještě zasahuje typická karpatská lesní flóra a fauna.

PP Budačina (29. 3. 2002)

Literatura:

Čajková, N. (2014): Maloplošná chráněná území s geologickou tématikou Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Jakub Jirásek.

Demek, J., Novák , V. a kol. (1992): Vlastivěda moravská – Země a lid, Nová řada, svazek 1, Neživá příroda. – Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, s. 187.

Dujka, P. (2024): Malenovická borovice. Regionální populace borovice lesní (Pinus sylvestris L.). – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 242 s. ISBN: 978-80-88184-44-7.

Dušek, J. (2008): Významné geologické fenomény Chřibů. – In: Schneider, J. et al. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny: Výzkum a praxe. – 1. kolokvium. Modrá. – Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008. s. 44–58. ISBN 978-80-7375-341-2.

Elsnerová, M., Krist, J. et Trávníček, D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996.

Hrabec, J. (2008): Natura 2000 – evropsky významná lokalita Chřiby. – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia – 29.–30.4. 2008. Modrá. 2008, s. 197–202. ISBN 978-80-7375-193-7.

Jirková, P. et Krejčí, O. (2010): Databáze významných geologických lokalit: 1614 Budačina [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19].
Dostupné z: http://lokality.geology.cz/1614.

Kopecký, J. (2018): Přírodní podmínky a květena Halenkovic na Zlínsku. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Ing. Jiří Danihelka, Ph. D.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 222.

Novotný, I. a kol. (2011): Mechorosty zaznamenané v průběhu 17. jarního bryologicko-lichenologického setkání v Chřibech. – Bryonora, Praha. 47: 1–8.

Pazderová, M. a kol. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Chřiby CZ0724091. – AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc.

Schneider, J., Kupec, P., Melicharová, A., Rebrošová, K. et Vyskot, I. (2006): Management of forest protected areas in Chriby hills. (Management lesních zvláště chráněných území v Chřibech) – In: Maunaga, Z. [ed.]: Gazdovanje šumskim ekosistemima nacionalnih parkova i drugih zašticenih područja. Banja Luka: Šumarski Fakultet Banja Luka, 2006, s. 621. ISBN 99938-56-06-1.

Schneider J., Lacina D., Kupec P. a kol. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje EVL Chřiby. – Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Skýpala, V., Wolf, V. a kol. (2018): Moravské skály I. – východní Morava, lezecký průvodce. – Valašské Meziříší: Vl. Skýpala, 190 s.

Šnajdara, P. (2008): Územní ochrana přírody Chřibů. – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia 29.–30. 4. 2008. Modrá. Brno: MZLU v Brně, 2008. s. 181–196. ISBN 978-80-7375-193-7.

Trtek, L. (2013): Horolezectví v oblasti Moravských pískovců. – Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Fakulta sportovních studií, Centrum univerzitního sportu. Vedoucí práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D.

Vaculová, L. (2016): Lezec v krajině – případová studie regionu Chřiby. – Bakalářská práce. Mendelova unicerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav geologie a pedologie. Vedoucí práce doc. Mgr. Aleš Bajer, Ph.D.

• Aktualizace 20. 2. 2024